Víme, co všechno patří do zeleniny?
Jedna definice zní takto: co se sladí nebo co je přirozeně sladké je ovoce a ten zbytek bude zelenina. Takto zjednodušeně většina z nás vnímá dělení užitkových rostlin na ovoce a zeleninu. Kulinářství má jasno, botanika pláče. Dělení jen podle chuti zkrátka nemusí mít vždy pravdu. Jen o trochu je lepší přístup, který staví dužnaté plody víceletých semenných rostlin (většinou ovoce) proti jakékoli konzumovatelné části jednoletých rostlin (většinou zelenina). Ale i zde se najdou výjimky, paprika je zelenina a přitom jde o vícesemenný dužnatý plod (bobule) na víceleté rostlině, naopak jahodník je jednoletka a jahoda je ovocem.
Komplikovanost dělení lze ukázat na příkladu rajčete. Rajské jablíčko bylo až do 19.století považováno za ovoce a také se připravovalo jen jako sladké koláče nebo dezerty. O tom, že rajče je zeleninou, rozhodl až americký soud, a to paradoxně z důvodů čistě zištných. Z „rajského ovoce“ totiž do státní pokladny plynuly menší daně, než po roce 1893 ze zákonem ustanovené „rajské zeleniny“. Kdyby to neudělal soud, dřív nebo později by se u rajského jablíčka stejně prosadila slaná příprava společně s moderním, biologicko-botanickým dělením. Rajské patří do čeledi lilkovité, kde najdeme typickou zeleninu – brambor, lilek-baklažán a papriku. Nebo jiný příklad, kam zařadíme meloun? Většina z nás instinktivně mezi ovoce. Přitom by mělo jít a také jde o zeleninu, která patří do čistě zeleninové čeledi tykvovité. A co třeba rebarbora, i když se připravuje jen na sladko (koláče, marmelády), tak se z ní ovoce jistě nikdy nestane. A naopak avokádo, ač je dužnatým plodem s peckou, tak se řadí k zelenině. Ostatně poslední dělení ovoce a zeleniny podle biologické klasifikace, tedy podle řádů-čeledí-rodů není pouze účelové, pochopení biologické příbuznosti umožní snadnější pochopení alergických vztahů – viz dále.
Rozdíly mezi zeleninovou alergií a intolerancí
Pokud se hovoří o alergii k zelenině, je potřeba zmínit možnou záměnu s tzv. farmakologickou reakcí. Některé druhy zeleniny (a ovoce) obsahují látky, které za určitých okolností mohou vyvolávají příznaky napodobující alergickou reakci. Jde o biogenní aminy, což jsou působky histaminové povahy, kterých v zelenině přirozeně přibývá s vyšším stupněm zralosti. V malém množství neuškodí, pokud však proběhne vyšší konzumace přezrálé zeleniny (např. rajčat nebo lilku), pak citlivější jedinci popisují štiplavost v ústech, břišní diskomfort, někdy se jim spustí vodnatá rýma, zrudne pokožka, popřípadě se objeví kopřivka, výjimečně návaly, zrychlená srdeční akce a ztížený dech. Jde o jakousi lehkou intoxikaci histaminem rostlinného původu, o které jste možná už slyšeli v souvislosti s požitím živočišného histaminu pocházejícího ze špatně skladovaných ryb. Záměna za příznaky alergie vychází z farmakologického působení histaminu, který je shodou okolností také konečným produktem (působkem, mediátorem) v člověku probíhající klasické alergické reakce, a to bez ohledu na typ alergické reakce a na vyvolávající alergen. Proto ta podobnost např. s atakou pylové alergické rýmy nebo se samotnou potravinovou alergií.
MUDr. Martin Fuchs
Immuno-Flow Praha
